POLSKO 2023 (3. ročník BC)
Brzké zahájení semestru již 2. září se může jevit jako jedna z deseti ran egyptských spáchaných na studentstvu oboru geografického, nicméně táto rétorika opadla po zjištění, že nás čeká necelý týden v Zakopaném, polském městě v podhůří Vysokých Tater.
Než jsme se však do tohoto malebného sídla plného dřevostaveb dostali, projeli jsme autobusem kus Polska. Navštívili jsme Hornické muzeum Landek Park u Ostravy, Katovice, solné doly Wieliczka nebo osmiset tisícové královské město Krakov. V posledně jmenovaném jsme přespali. Přesněji v jeho okrajové části v jedné z kempových oblastí. Veškeré noci jsme měli trávit ve stanech, a právě zde jsme je v rámci této zahraniční praxe stavěli poprvé.
Další dny jsme se již pohybovaly ve stínu horských velikánů. V úterý jsme se například vydali k ledovcovému jezeru Mořské Oko, na jehož hladině se zračily vzdušné masy. I tady, stejně jako v dříve navštívených lokalitách, jsme narazili na fenomén overtourismu, o kterém se v průběhu celé praxe při večerních reflexích dnů vedly plodné rozpravy. Přespávali jsme v kempu na okraji Zakopaného.
Pěší cesta k Mořskému Oku a zpět k autobusu byla však pouhým tréninkem na čtvrteční výšlap na Kasprův vrch, který se tyčí do výšky 1987 m n. m. Prudký výšlap nás stál mnoho sil, ale za odměnu se před námi naskytla nevídaná podívaná na slovensko-polské pomezí Vysokých Tater. Cestu dolů některým zkrátila lanovka.
Večery nám vyplňovala volná zábava, při které jsme hráli různé hry a bavili se společně o všemožných tématech. Jedno odpoledne řada z nás navštívila i termály v Zakopaném, kde jsme si užili mnoho zábavy. Tyto chvíle skvěle sloužily k utužení kolektivu a osobně je považuji za mé nejoblíbenější. I po měsíci od začátku praxe je uchovávám hluboko v paměti a troufám si tvrdit, že tam ještě dlouhou dobu zůstanou.
Co dodat na závěr? Nezapomenutelný týden v Zakopaném a jeho okolí nám utekl jako voda, ale v žádném případě neprotekl mezi prsty, protože jsme toho jako skupina mnoho zažili a viděli. Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že největší síla prožitých okamžiků nespočívala ve viděných krásách tatranských hřebenů nebo ledovcových jezer jako takových, nýbrž ve viděné impozantnosti těchto míst ve společnosti s ostatními obdivovateli přírodních krás.
Šimon Beneš, září 2023
Krušné hory 2023 (1. ročník MGR)
První ročník navazujícího studia je krásný v tom, že se vyráží hned na dvě terénní cvičení, smutný je ale fakt, že jsou to pro náš ročník taková cvičení poslední. Krušné Hory jsme navštívili v rámci terénního cvičení Česká republika. Všude, kde jsme prozatím byli, jsme vždy čekali, co si pro nás vyučující připraví a těšili jsme se, že objevíme něco nového. Tohle závěrečné terénní cvičení je ale přípravou pro vstup do učitelského řemesla, proto jsme si veškerý možný obsah tvořili my – studenti zcela sami. Lokalita Krušných Hor nám ale byla přidělena.
Do Krušných hor jsme se všichni neskutečně těšili. Nejen proto, že jsme v nich ještě většina nebyli, ale hlavně i z důvodu, že jsme si chtěli užít poslední možné chvíle pospolu, protože příští rok touto dobou už studenty většina z nás nebudeme.
Terénní cvičení bylo rozděleno do dvou kategorií – cyklisté a pěší. Každá z těchto skupinek měla na každý den určenou dvojici či trojici, která se starala o program. V závěru dne se obě skupinky vždy sešly ve společenské místnosti naší chaty v Horní Blatné, kde probíhaly reflexe a takové menší představení dne právě pro ty, kteří se v dané skupince nenacházeli.
Během naší terénní výpravy Krušnými Horami jsme navštívili města jako například Karlovy Vary, Sokolov, Boží dar či Jáchymov, sjížděli jsme Ohři, vyšlápli jsme si na Klínovec, z kterého jsme pomocí trailů sjeli opět dolů, zabývali jsme se těžbou, která je pro tento kraj tak typická či jsme prozkoumali i německou stranu Krušných Hor.
Díky tomuto cvičení jsme do budoucí praxe získali mnoho užitečného, ale co oceňujeme možná nejvíce ze všeho, je čas strávený společně, protože si myslím, že příští rok skončí opravdu výjimečný ročník a je nám opravdu líto, že nás třeba ještě zjara jedno terénní cvičení nečeká.
Ondřej Petráš, červen 2023
Rumunsko 2022 (3. ročník Bc)
Než vyrazíte na terénní cvičení, většinou si nachytáte pomůcky, které budete potřebovat, většinou jen nějaké psací potřeby a zápisník. V tomto případě se nám ale do sbalených tašek přidal nejméně kilogram konzerv a oblečení, které bychom jinak vytáhli všichni až v zimě.
Před terénním cvičením v Rumunsku jsme byli všichni plní očekávání a vlastně nikdo z nás nevěděl, do čeho jde. Dostali jsme ale možnost ocitnout se v úplně jiném světě. Na každém parkovišti na nás koukal toulavý pes. Mohli jsme obdivovat nádherné skály a hory v dálce. V průběhu terénního cvičení se nám pomalu otevíraly oči, jak je Rumunsko diametrálně odlišné od Česka, a že vlastně ani ta D1, není tak strašná silnice. Myslím si, že takhle zpětně budu mluvit za všechny, když řeknu, že není nic lepšího, než prochodít a prozkoumat dané místo, a samozřejmě i ochutnat místní kuchyni! Kromě toho nás zocelili i náročnější podmínky, za kterých jsme museli každý den uléhat do stanů.
Já osobně vidím největší přínos v tom, že jsem se setkala s reálnými místy a objekty z učebnic a časopisů, o kterých jsem předtím mohla jen číst. V rámci pěti dní jsme stihli navštívit mnoho, vydali jsme se tak nejen k jeskyni Scarisoara, ale také například na vrchol Pietra Secuiului.
Anna Kratochvílová, září 2022