Bosna a Hercegovina 2024
(3. ročník Bc)
Začátek 5. semestru studentů bakalářského studia je poměrně hořkosladký. Na jednu stranu začíná o týden dříve, než zbylým studentům pedagogické fakulty, na druhou stranu se ale jedná o týden plný cestování, objevování a zábavy se spolužáky. Letos jsme se s katedrou geografie vypravili do naprosto unikátní balkánské Bosny a Hercegoviny.
Celé terénní cvičení začalo zdlouhavou noční cestou do hlavního města Sarajeva. Hlavní město Bosny a Hercegoviny je opravdu zajímavé díky své historii a díky místům jako je třeba to, kde byl zavražděn František Ferdinand d’Este, místům kde se konaly zimní olympijské hry v roce 1984 a podobně.
Druhý a nejspíše nejnáročnější den nás čekal pěší výlet pohořím Bjelašnica do nejvýše položené vesnice v Bosně a Hercegovině, který nám ukázal, že bosenské hory opravdu stojí za navštívení. Jen je třeba si dávat pozor na miny, které jsou v místních odlehlých oblastech stále problémem. Zároveň jsme se také zastavili v lyžařském středisku Babin Do, kde probíhalo mnoho disciplín na již zmíněných olympijských hrách. Mimo to jsme si mohli prohlédnout i vyhořelý a již opuštěný olympijský hotel Ingman, kde jsme si užili tzv. urbex.
Nejdobrodružnější částí celého terénního cvičení byl jistě rafting na významné bosenské řece Neretvě, který asi polovina účastníků absolvovala třetí den. Rafting byl skvělým doplňkem k běžnému ježdění po významných místech i díky kontrastu sjíždění divokých peřejí, skoků do ledové vody a klidných pasáží, při kterých jsme mohli sledovat geomorfologii hlubokých a strmých kaňonů řeky. Druhá polovina účastníků navštívila Titův bunkr a šla na krátký výlet v dechberoucí bosenské přírodě .
Velkou část terénního cvičení nám komplikoval plány déšť, kvůli kterému jsme čtvrtý vynechali další výšlap v horách a místo toho jsme navštívili světoznámý Mostar, kde jsme si mohli prohlédnout historické centrum i odvážlivce skákající z 24 m vysokého Stareho mostu. K večeru jsme ještě navštívili krasovou vyvěračku Vrelo Brune i s malebným klášterem přímo u ní.
Pátý a poslední den v Bosně a Hercegovině jsme objeli několik míst. První zastávkou bylo historické město Počitelj, které bylo možná tím nejhezčím, co jsme z bosenské architektury mohli vidět. Poté jsme jeli do poutního místa Medžugorje, které je jedním z údajných míst zjevení panny Marie. Naší poslední zastávkou byly vodopády Kravica, které svým vzhledem připomínají světoznámé Viktoriiny vodopády. Během večera jsme ještě stihli přejet do chorvatského Zadaru.
Dopoledne v Chorvatsku jsme i kvůli deštivému počasí strávili ve wellness nebo na pláží i s koupáním se v Jadranu, který byl násobně teplejší než ledové bosenské řeky. Poté nás už čekala opět dlouhá cesta zpět domů. Celkově bylo celé terénní cvičení v Bosně a Hercegovině skvělým zážitkem a poznávání trochu drsnějšího Balkánu, než na který jsme zvyklí z Chorvatska, nám ukázalo i trochu dobrodružnější způsob cestování a poznávání obecně.
Michal Kadeřábek, září 2024
ŽELEZNÉ HORY (1. ROČNÍK MGR.)
V prvním ročníku magisterského studia jsme absolvovali naše poslední terénní cvičení, které završilo naši praktickou výuku v terénu. V druhé půlce června jsme se zúčastnili terénního cvičení v malebném prostředí Železných hor. A nebylo to terénní cvičení, na které jsme byli zvyklí z bakalářského studia. Toto cvičení bylo výjimečné tím, že jeho organizaci i samotný program jsme si jako studenti připravili sami.
Každá skupina měla na starost jeden den, který si navzájem vedli a plánovali, což dalo celému týdnu jedinečný a kolektivní charakter. Byli jsme rozděleni do dvou skupin – cyklistické a pěší, přičemž obě skupiny navštívily mnoho zajímavých lokalit. V závěru dne se vždy sešla skupina pěších nebo cyklistů a probíhala reflexe uplynulého dne. Zázemí pro naše reflexe a další aktivity spojené s terénním cvičením nám poskytlo ubytování ve dvou útulných domech v obci Oudoleň nedaleko Ždírce nad Doubravou.
I když se lokalita Železných hor nezdála být tak atraktivní jako jiná česká pohoří, myslím, že nás všechny mile překvapila. Během pěti dnů jsme společně objevovali krásy Železných hor a také Žďárských vrchů, které leží v těsné blízkosti. Během terénního cvičení jsme se vydali na túru na Devět skal, dále jsme navštívili přírodní rezervaci Údolí řeky Doubravy, vodní nádrž Seč nebo rybník Velké Dářko. Z kulturních památek jsme vyrazili na zříceniny hradů Oheb a Lichnice, a nechyběla také návštěva skanzenu Veselý kopec, kde jsme si prohlédli tradiční vesnickou architekturu a způsob života v minulých staletích. Z měst jsme navštívili například Chotěboř, Třemošnici nebo Havlíčkův Brod.
Počasí nám po celou dobu přálo a každý den přinesl nové zážitky a krásné chvíle v přírodě i mimo ní. Terénní cvičení jsme si všichni užili a odnesli si nejen nové vědomosti o regionu, ale také spoustu nezapomenutelných vzpomínek. Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že nejcennější byl čas strávený spolu, jelikož se nám studium chýlí ke konci a toto bylo naše poslední terénní cvičení.
Adriana Smělíková, červen 2024
POLSKO 2023 (3. ročník BC)
Brzké zahájení semestru již 2. září se může jevit jako jedna z deseti ran egyptských spáchaných na studentstvu oboru geografického, nicméně táto rétorika opadla po zjištění, že nás čeká necelý týden v Zakopaném, polském městě v podhůří Vysokých Tater.
Než jsme se však do tohoto malebného sídla plného dřevostaveb dostali, projeli jsme autobusem kus Polska. Navštívili jsme Hornické muzeum Landek Park u Ostravy, Katovice, solné doly Wieliczka nebo osmiset tisícové královské město Krakov. V posledně jmenovaném jsme přespali. Přesněji v jeho okrajové části v jedné z kempových oblastí. Veškeré noci jsme měli trávit ve stanech, a právě zde jsme je v rámci této zahraniční praxe stavěli poprvé.
Další dny jsme se již pohybovaly ve stínu horských velikánů. V úterý jsme se například vydali k ledovcovému jezeru Mořské Oko, na jehož hladině se zračily vzdušné masy. I tady, stejně jako v dříve navštívených lokalitách, jsme narazili na fenomén overtourismu, o kterém se v průběhu celé praxe při večerních reflexích dnů vedly plodné rozpravy. Přespávali jsme v kempu na okraji Zakopaného.
Pěší cesta k Mořskému Oku a zpět k autobusu byla však pouhým tréninkem na čtvrteční výšlap na Kasprův vrch, který se tyčí do výšky 1987 m n. m. Prudký výšlap nás stál mnoho sil, ale za odměnu se před námi naskytla nevídaná podívaná na slovensko-polské pomezí Vysokých Tater. Cestu dolů některým zkrátila lanovka.
Večery nám vyplňovala volná zábava, při které jsme hráli různé hry a bavili se společně o všemožných tématech. Jedno odpoledne řada z nás navštívila i termály v Zakopaném, kde jsme si užili mnoho zábavy. Tyto chvíle skvěle sloužily k utužení kolektivu a osobně je považuji za mé nejoblíbenější. I po měsíci od začátku praxe je uchovávám hluboko v paměti a troufám si tvrdit, že tam ještě dlouhou dobu zůstanou.
Co dodat na závěr? Nezapomenutelný týden v Zakopaném a jeho okolí nám utekl jako voda, ale v žádném případě neprotekl mezi prsty, protože jsme toho jako skupina mnoho zažili a viděli. Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že největší síla prožitých okamžiků nespočívala ve viděných krásách tatranských hřebenů nebo ledovcových jezer jako takových, nýbrž ve viděné impozantnosti těchto míst ve společnosti s ostatními obdivovateli přírodních krás.
Šimon Beneš, září 2023
Krušné hory 2023 (1. ročník MGR)
První ročník navazujícího studia je krásný v tom, že se vyráží hned na dvě terénní cvičení, smutný je ale fakt, že jsou to pro náš ročník taková cvičení poslední. Krušné Hory jsme navštívili v rámci terénního cvičení Česká republika. Všude, kde jsme prozatím byli, jsme vždy čekali, co si pro nás vyučující připraví a těšili jsme se, že objevíme něco nového. Tohle závěrečné terénní cvičení je ale přípravou pro vstup do učitelského řemesla, proto jsme si veškerý možný obsah tvořili my – studenti zcela sami. Lokalita Krušných Hor nám ale byla přidělena.
Do Krušných hor jsme se všichni neskutečně těšili. Nejen proto, že jsme v nich ještě většina nebyli, ale hlavně i z důvodu, že jsme si chtěli užít poslední možné chvíle pospolu, protože příští rok touto dobou už studenty většina z nás nebudeme.
Terénní cvičení bylo rozděleno do dvou kategorií – cyklisté a pěší. Každá z těchto skupinek měla na každý den určenou dvojici či trojici, která se starala o program. V závěru dne se obě skupinky vždy sešly ve společenské místnosti naší chaty v Horní Blatné, kde probíhaly reflexe a takové menší představení dne právě pro ty, kteří se v dané skupince nenacházeli.
Během naší terénní výpravy Krušnými Horami jsme navštívili města jako například Karlovy Vary, Sokolov, Boží dar či Jáchymov, sjížděli jsme Ohři, vyšlápli jsme si na Klínovec, z kterého jsme pomocí trailů sjeli opět dolů, zabývali jsme se těžbou, která je pro tento kraj tak typická či jsme prozkoumali i německou stranu Krušných Hor.
Díky tomuto cvičení jsme do budoucí praxe získali mnoho užitečného, ale co oceňujeme možná nejvíce ze všeho, je čas strávený společně, protože si myslím, že příští rok skončí opravdu výjimečný ročník a je nám opravdu líto, že nás třeba ještě zjara jedno terénní cvičení nečeká.
Ondřej Petráš, červen 2023
Rumunsko 2022 (3. ročník Bc)
Než vyrazíte na terénní cvičení, většinou si nachytáte pomůcky, které budete potřebovat, většinou jen nějaké psací potřeby a zápisník. V tomto případě se nám ale do sbalených tašek přidal nejméně kilogram konzerv a oblečení, které bychom jinak vytáhli všichni až v zimě.
Před terénním cvičením v Rumunsku jsme byli všichni plní očekávání a vlastně nikdo z nás nevěděl, do čeho jde. Dostali jsme ale možnost ocitnout se v úplně jiném světě. Na každém parkovišti na nás koukal toulavý pes. Mohli jsme obdivovat nádherné skály a hory v dálce. V průběhu terénního cvičení se nám pomalu otevíraly oči, jak je Rumunsko diametrálně odlišné od Česka, a že vlastně ani ta D1, není tak strašná silnice. Myslím si, že takhle zpětně budu mluvit za všechny, když řeknu, že není nic lepšího, než prochodít a prozkoumat dané místo, a samozřejmě i ochutnat místní kuchyni! Kromě toho nás zocelili i náročnější podmínky, za kterých jsme museli každý den uléhat do stanů.
Já osobně vidím největší přínos v tom, že jsem se setkala s reálnými místy a objekty z učebnic a časopisů, o kterých jsem předtím mohla jen číst. V rámci pěti dní jsme stihli navštívit mnoho, vydali jsme se tak nejen k jeskyni Scarisoara, ale také například na vrchol Pietra Secuiului.
Anna Kratochvílová, září 2022